Jak jsem se k tématu udržitelné módy dostala, a proč je pro mě důležité?
Udržitelná móda je pro mě nyní už 7-letá cesta. Studovala jsem textilní marketing na technické univerzitě v Liberci. Během studia jsem viděla pro mě zásadní dokument: Ušili to na nás. Byl to jeden z prvních dokumentů o této problematice přeložený do češtiny. Musím říct, že mě v té době opravdu silně zasáhl, několik dní jsem o všem intenzivně přemýšlela a chtěla jsem téma zapracovat i do své bakalářské práce, což se nakonec nepovedlo. Po skončení studia jsem jela na 3 měsíce do USA, kde jsem žila v naprosto čistém a přirozeném prostředí. Na druhou stranu jsem tam viděla absurdnost celé situace – nakupování pro nakupování samé. Lidé tak stráví odpoledne hledáním těch správných úlovků, ale už si je po přinesení domů ani neobléknou a rovnou je odkládají na charitu. Například v Second handech byla téměř polovina věcí s originálními cedulkami. Po návratu do ČR jsem během mateřské založila s kamarádkou bazar Žižkov Fashion Flea Market. Braly jsem od lidí věci do komise, našly na víkend vhodný prostor, ten jsem vyšperkovaly (srovnaly jsem ve podle barev a velikostí) a zboží prodávaly. O dva roky později jsem začala pracovat v Bezobalu, kde se pro mě ekologická myšlenka ještě více prohloubila a také mne nadchla myšlenka filantropie. Později jsem se začala věnovat i SWAPu, které pořádám do teď.
Musím říct, že jsem si prošla během tohoto vývoje i dost radikálním obdobím, kdy jsem byla až nerudná a nekupovala jsem vůbec nic nového. Zjistila jsem ale, že v tom necítím šťastná. Sice jsem se urputně snažila, aby vše bylo udržitelné, ale popravdě jsem to dost přeháněla. A tak jsem dospěla do poznání, že u toho člověk musí být i spokojený a najít nějaký balanc. Pokud v klasickém obchodě najde něco, co se mu líbí a opravdu to vynosí, tak ať si to koupí. Snažím se velmi jemně lidem naznačovat, co vše za textilními trendy je, jaký je rozdíl mezi výrobkem, který vyrábí tady náš designér a nějaký řetězec a zbytek je na nich.
Kde se vyrábí tvoje výrobky a z jakých materiálů?
Relu značka vznikla během má práce v Bezobalu, kam přichází potraviny jednak ve vratných obalech a jednak ve velkých papírových pytlích, tak, aby je bylo možné prodat do vlastních obalů lidem. Dostala jsem za úkol vymyslet, co těmito pytli dělat, aby se využili. Shodou několika náhod vznikly první tašky a první workshop na jejich výrobu proběhl na konferenci Zero waste. Teď jsou to v létě dva roky, co vznikly první tašky. Postupně jsem přidala i batohy a nejnověji i psaníčka. Nejraději ale nadále dělám workshopy, abych lidi naučila spotřebovávat odpad a zároveň si u výroby vlastní tašky odpočinou, protože se při její manuální výrobě úplně zaberou do něčeho jiného, než obvykle v dnešní době děláme. Mám radost, že moje worshopy navštěvují ženy a muži (vyrábí tašku jako dárek) různých generací.
Papírové tašky na výrobu Relu beru stále z Bezobalu, nebo ze Zemanky, či z francouzské pekárny La Caveau. S Bezobalu jsem domluveni tak, že kdokoliv, kdo byl na mém kurzu si může přijít do Bezobalu a říct si o nový pytel a vyrobit si cokoliv znovu doma. Pokud dělám kurzy mimo Prahu, tak je to většinou ve spolupráci s místním bezobalovým obchodem.
Kde nakupuji své oblíbené kousky?
Nakupuji minimálně, protože téměř 95 % všeho, co potřebuji vyměním na nějakém SWAPu, které pořádám 1 – 2x měsíčně. Nadále minimalizuji svůj šatník, takže jde i tak o výjimečnou situaci. Když už jdu nakupovat, tak pro boty jdu do EtikButiku. Mám moc ráda brněnskou Reparadu a K.Banu. Občas mám někde i oblíbený second hand.
Brzy budu spouště stránky luciepoubova.cz, kde budou všechny moje aktivity, jak workshopy, tak blížící se SWAPy. Jinak funguje na facebooku Udržitelně Chic, kde jsou všechny události. V květnu proběhne výměna 19.-20.5 v Z Pokoje do Pokoje a červnu můžete swapovat 24. ve SVĚT- HUB
